Pokud použiji svůj příběh jako poměrně typickou genezi vývoje, tak na začátku to byly čistě sobecké zájmy a redukce váhy, zatímco dnes se můžu směle považovat za aktivistu. Během asi 3/4 roku vegetariánství se pouhé nejedení masa přetavilo v hlubší zájem o problematiku zneužívání zvířat a tím jsem začal čerpat spoustu informací, které se běžnému konzumentovi úplně neříkají, takže byla jen otázka času, kdy se z obyčejného nejedení masa stane etický přístup k životu všeobecně. Na konci vegetariánství už jsem cítil, že to nedělám kvůli sobě, ale především kvůli zvířatům a planetě. Stal se ze mě plnohodnotný vegan a doslova každý den mi přicházely do života podněty, kterak můžu svůj přístup ještě o něco vylepšit.
Nicméně ten proces změny byl i tak spíše pozvolný. Za předpokladu, že člověk žije 30 let v jakési nevědomosti a nebdělosti, tak i přesto, že dojde k prozření, tak ta změna často nemůže být překotná. Většina lidí má větší či menší limity - návyky, jež tvoří latě plotu komfortní zóny, kterou můžeme chápat jako stav mysli, který je třeba změnit už kvůli nám samotným. Nešlo tedy jen o to, co člověk jí, ale také odkud ten produkt pochází, kdo ho vyrábí, za jakých podmínek, odkud a jak daleko se dováží, v čem je zabalen a jak mohu obal zrecyklovat. Najednou začaly vyvstávat na povrch otázky, které dřív nebyly kladeny. Ale proč? Jak je možné, že jsme vedeni k tomu se neptát a nezajímat se? Začalo mi to celé být trochu podezřelé, takže má zvědavost o to více rostla, abych mohl být ve svém rozhodování se co možná nejpreciznější.
Dalším krokem bylo zamyslet se nad tím, jakým způsobem jsou zvířata dále zneužívána a jak to zneužívání možná podporuji, abiž bych o tom věděl. V tu dobu bylo už dávno jasné, že kožené výrobky nemají v mém šatníku, co dělat (týkalo se to možná jednoho opasku a bot), ale znamenalo to také, zajímat se o to, do jakých dalších výrobků se dávají živočisné produkty a světe div se, je jich celá řada - od textilního průmyslu, přes vybavení domácnosti až po drobnosti ve stylu lepidla či výživových doplňků. Najednou se člověk musel začít mít napozoru, protože podobné nástrahy čekaly doslova na každém kroku.
Velkým tématem byla a je pochopitelně kosmetika, čistící prostředky a léčiva, které buď obsahují živočišné produkty, jejich suroviny jsou testovány na zvířatech nebo je na zvířatech přímo testován koncový produkt. Problematika testování a vůbec laboratorní výzkum je kapitola sama pro sebe a člověk je tak stavěn před otázku, jestli tohle chce podporovat nebo začne řešit i tyto související segmenty. Jakožto muž jsem neměl až takový problém vyměnit šampón, sprchový gel nebo čistič na podlahu, ženy to mají podstatně složitější, ale sám jsem se divil, kolik značek a palet produktů je v dnešní době eticky zcela nezávadných.
Začátky jsou pochopitelně těžké a chaotické. Jde především o to, přesvědčit svou mysl a udělat si nové návyky. Zorientovat se už potom není extra složité, vyžaduje to trochu pozornosti a zájmu, což je vlastně benefit sám o sobě - člověk je neustále ve střehu, pružný si zjišťovat informace a efektivně je používat. Ve výsledku se ale přistihnete, že vás tenhle nový způsob života a přemýšlení nad každým jeho aspektem baví, protože máte dobrý pocit z toho, že čímdál více omezujete svůj dopad na planetu a tenhle pocit nejde prakticky ničím nahradit.