Na úvod tohoto tématu bych rád zavedl malou, ale důležitou dohodu. Já nikomu nebudu veganství nutit a naoplátku se tu do veganství nebude nikdo navážet. Veškeré články s tímto tématem související jsou publikovány pro ty, kteří o ně mají zájem, takže ostatní je mohou přeskočit nebo dokonce zcela ignorovat. Přesto je veganství velmi důležitou součástí mého života a chtě nechtě také určitou optikou mého chápání světa, je také zárověň stavebním kamenem toho, co se zde budu snažit budovat. Proto zde nebude veganství zmiňováno jako okrajový nebo minoritní sektor, ale jako legitimní filozofický směr, který by měl pomoci pochopit spoustu otázek. Pokud se tu najde někdo, koho veganství zcela míjí, je to v pořádku a naprosto to respektuji. V tomto případě budou tyto články věnovány všem ostatním a k těm také budu promlouvat, když bude veganství a cruelty free lifestyle někde zmíněno. Tagy a tématické okruhy by vám měli pomoci rychle se zorientovat a rovnou takové články přeskakovat nebo naopak upředňostňovat.
Vzhledem k tomu, že je veganství poslední roky skloňováno ve všech možných i nemožných pádech, nelze o něm mluvit stroze nebo povrchně. To pro komplexní pochopení tohoto fenoménu zkrátka není možné. I přesto se však pokusím udělat jakýsi základní výcuc informací, ke kterým se budu vracet později v samostaných článcích. A abych ukázal, že začít s veganstvím se dá kdykoli, podělím se o svůj krátký příběh, který mě přivedl na dlouhou cestu. Ale abych tím nezabíral místo, celý ten příběh si můžete přečíst zde. Jak už zaznělo jinde, pocházím z metalové (metal, core, punk) hudební scény, která známá tím, že se v textech zabývá celou řadou významných témat, mezi kterými nechybí ani odpor k rasismu, vykořisťování lidí či zvířat a samozřejmě veganství nebo straight edge. Byl jsem tedy dlouhodobě obklopen kapelami, muzikanty či fanoušky, kteří se o veganství více či méně aktivně zájimali. Přestože jsem s těmito tématy tak nějak souhlasil a akceproval je, stále nepřicházel žádný významný impulz a pokud došlo na debatu nad veganstvím v kolektivu, hrál jsem roli zdatného výmluvatariána (člověk, který si vymýšlí nejrůznější důvody a vytáčky). Jenže pomalu se blížil věk mých třicátých narozenin, které přinesly nejednou důležitou změnu. Jednou jsme byli s přáteli na metalcore koncertě v Praze v klubu 007 na Strahově. Čekali jsme na kapelu a povídali. Najednou se kamarád zeptal: "A ty nejsi vegan, Lubo? Jak to? Takovej inteligentní a empatickej kluk". Zůstal jsem jako opařený, protože na to nešlo absolutně nic říct, dokonce mě nenapadala ani žádná typická výmluva či nejapný argument. Ty slova mi rezonovala v hlavě pořádnou chvíli a stále jsem neměl na položenou otázku pořádnou odpověď. Shodou okolností jsem v té době zahlédl fotoreport z koncertu, který jsme hráli v Liberci. Díky zajímavému úhlu záběru a hře světel, se fotografce povedlo zachytit moji morbidní obezitu, které byla tehdy na vzestupu. Uvědomil jsem si, že musím něco urychleně změnit a začal jsem okamžitě. Začal jsem trochu sportovat a docela dost řešit jídelníček. Omezoval jsem jednu škodlivou potravinu za druhou, až jsem zůstal prakticky jen na rybím mase. To už mi přišlo jako docela blízkej krok k vegetariánství, takže jsem se masa zbavil úplně. Kupodivu ten mindset, který mi vnukla potřeba pořešit svou životosprávu, mi velmi usnadnil se s tím všim popasovat. Tehdy těch změn bylo docela hodně, odstěhoval jsem se od rodičů do sdílené domácnosti s mou přítelkyní a dalším párem, kde jsme byli vegetariáni všichni, včetně jednoho vegana. Všechno tak bylo mnohem snazší a vzájemně jsme se podporovali v tom, co děláme a také jsme nemuseli řešit žádné konflitky ohledně rozdílných pohledů na chod domácnosti. Jednoho večera jsem si pustil desku té kapely, na které jsme byli na koncertě v Praze. Znovu se mi vybavila slova mého kamára, kterak se podivoval nad tím, že ještě nejsem vegan. A znovu se mi také vybavil ten stud. Najednou se ve mě něco zvláštně hnulo, uvědomil jsem si, že dávno nejím maso ze zdravotních nebo jiných sobeckých zájmů, ale že jsem konečně do svého srdce pustil soucit nad všemi živými tvory, které dřív klidně jedl nebo jinak se podílel na jejich utrpení. Najednou mi to přišlo všechno děsně líto. Přišel jsem ke své přítelkyni, vzal ji za ruku a oznámil ji, že končím s vegetariánstvím. Od té cvhíle jsem přešel na čistě rostlinnoi stravu a nikdy jsem toho nelitoval. Bylo to jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí v mém životě. A já děkuji všem, kteří mě na té cestě provázeli, měli pochopení a podporovali mne. Pevně věřím, že má práce na ochraně zvířat a osvětě je všem dostatečným zadostiučiněním...