Láska a vztahy je mé velmi oblíbené téma a to proto, že zlomené srdce stálo na začátku mého sebepoznání. Sebepoznáním jsem se sice zabýval už nějakou dobu před tím, ale ten správný moment nastal až se ztrátou ideálů, což považuju za vůbec největší dar, co jsem mohl dostat. A tak, jak byla má "láska" k druhému člověku zatížená celou řadou sobeckých manýrů, předsudků, zhoubných doměnek a nesmyslných očekávání, tak přesně takhle přistupuje tendenční společnost k lásce a vztahům také. Ostatně, kde jinde bych svůj přístup ke vztahům obkoukal, než u jiných lidí?
Abychom byli schopni porozumět tomuto tématu do hloubky, musíme nejdříve provést revizi názvosloví a udělat si pořádek v tom, co si co kdo pod termínem Láska vlastně představuje. Přestože je termín Láska starý jako lidstvo samo, obávám se, že ještě nikdy nebylo toto slovo tak zneužíváno, jako se tomu děje v současnosti. Samozřejmě se můžeme ohánět volností výkladu a právem vlastní interpretace, ale tento přístup je stejně alibistický, jako jsou naše tendence definici lásky různě ohýbat a deformovat pro naše sobecké potřeby a zájmy.
Pokud budeme chápat Lásku v její nejryzejší podobě, tedy jako čistou vesmírnou (božskou) energii, asi se automaticky vloudí otázka, proč je běžně přijímaná společenská definice na míle vzdálená podstaty té nesobecké. Ten důvod má samozřejmě hned několik rovin, z nichž dvě nejvýznamnější pramení ze samé podstaty člověka a jeho sklonů vše krásné nějakým způsobem přetvářet v podstatně horší variantu té původní. Ta první rovina je naše neohrabaná neschopnost s něčím tak ryzím pracovat na nevědomé úrovni, tedy tak, jak je většina z nás vychovaná, a druhá rovina se opírá o tendence si v tom libovat na systémové úrovni a dělat z toho přijatelnou a přijímanou normu.
Jinými slovy společnost z nás vychovává jedince nepřipravené ryzí lásku přijímat či dávat a tuhle deformaci klidně nechává přenášet z generace na generaci. Aneb naši rodiče nás mohli naučit pouze to, co sami znali, ve škole na to není čas ani prostor, v zaměstnání to není žádoucí. Že je něco špatně zjistíme až tehdy, pokud jsme dostatečně pozorní a divíme se, že už několikátý vztah nevyšel a místo slibované zamilované pohádky zažíváme utrpení jako z hororu. Těžko to někomu vyčítat, jen sotva budem hledat viníka. Můžeme leda udělat tlustou čáru a přehodnotit náš citový či milostný život podle vlastních poznatků, jelikož normy, které se šíří ve společnosti jako neochvějné pravdy, evidentně nefungují.
Dalším krokem k porozumění tématu, je zpochybnit všeobecně přijímané "pravdy", paradigmata a dogmata, které jsou široce i hluboce zakořeněny. Jinými slovy, není nic snazšího, než se zamyslet, jestli je svět opravdu tak jednoduchý, jak je nám servírováno v pohádkách, proč jim dobrovolně věříme a věřit chceme či jaké jsou naše reakce v případě, když naše životy slibovanou pohádku nenaplňují. Když proběhne takováto "rozborka", můžeme začít s vyhodnocováním vlastních zkušeností, které jsme sbírali většinu života. Naučit se pracovat s vlastními zážitky, které je potřeba pospojovat určitými synchronicitami není úplně snadné, ale dá se to naučit a výsledky jsou úžasné.
Pokud taková rekonstrukce hodnot proběhne úspěšně, člověk je poměrně dobře naladěný k tomu v příštím vztahu nedělat ty stejné chyby, nevybírat si stále ty stejné archetypy partnerů s podobnými vlastnostmi, pravděpodobně bude umět lépe hledat řešení vzniklých konfliktů nebo člověka mnohem efektivně vést k tomu, že vztah ukončí dřív, než to bude znamenat nevyhnutelnou bolest.
Pokud vás téma lásky a vztahů zajímá nebo s tím v osobním životě bojujete, věřte, že je hodně se co učit a od obecného nastavení, které čerpá z běžného společenského konstruktu až po šťastný fungůjící vztah je hodně dlouhá cesta. Nic ale není nemožné a člověk pokud chce, dokáže opravdu velké věci. Na poli lásky a vztahů nevyjímaje.